Le Hong Thai

Narodil jsem se rodičům, kteří byli mladí, leccos už pochytili během minulého režimu a museli nadále hodně pracovat. I proto jsme se za prací často stěhovali v rámci pohraničí na severu Čech (Hřensko, Moldava, Teplice, Děčín aj.).

Protože jsem jako prvorozený hodně zlobil, nechávali mě hlídat u chův, kterým jsem říkal „teto a babi“. Díky tomu jsem se rychle naučil českému jazyku i českým mravům a koneckonců jsem si našel i dobré kamarády.

Zásadním milníkem v mém životě bylo narození bratříčka, na kterého jsem zprvu žárlil, ale jak to bývá, bratrská láska převládla. A právě jemu vděčím za správná životní rozhodnutí. Samozřejmě vděčím i obětavosti a moudrosti rodičů.

Do školy mi rodiče vtloukávali: „Pilně se uč, jsi Vietnamec, lidi uvidí, že jsi jiný. Tak jim dokaž, že jsi šikovný, aby si tě nedobírali.“ Bohužel, setkal jsem se se závistí a v Děčíně, kde jsem strávil většinu života, jsem se setkal i s drobnou mírou šikany, snad proto, že mě považovali za šprta. Naštěstí jsem se nenechal, dokázal jsem se bránit a navíc jsem měl kamarády, kteří se mě zastali.

Učení se mělo i své světlé stránky, protože jsem zjistil, co mě baví. Ve škole jsem tíhl k přírodním vědám, a tak výběr tolik stereotypního studia na doktora bylo k přání rodičů téměř přirozenou volbou.

Ačkoli studium bylo náročné –⁠ a nebudu skrývat, že jsem chtěl i mnohdy studia zanechat a věnovat se např. učitelství –⁠ díky kolegialitě a soudružnosti na 3. lékařské fakultě UK jsem setrval. Dokázal jsem překročit svoji komfortní zónu a postupně se z introvertismu otevřít novým zážitkům.

Za nejdůležitější milníky na vysoké škole považuji působení ve Viet Upu a zahraniční stáže Erasmus a IFMSA, které mi ještě více otevřely pohled na svět a život vůbec.

Když jsem se rozhodoval, kam dál povedou moje kroky v medicíně, rozhodl jsem se pro obor psychiatrie, kterému se věnuji již přes 4 roky. Holt jsem podlehl výzvám a náročnost bylo to, co jsem si oblíbil.

V době nejistot a změn se snažím pomoci, jak jen to lze, a často i lidem z vietnamské diaspory. Ale o tom budou další příběhy. Nyní se věnuji umění a své milující manželce