Tramy Nguyenová

Tak jak jsem se prý dostala k profesi makeup artist (vizážistky). Šmrdlání štětcem po tvářích a tadaaa, je na světě princezna. Víte, taky kdysi bylo ode mě očekáváno, že se stanu právníkem, doktorem, propiskou co podškrtne papyrus a přijde mi na účet milion... ale když naši viděli, že mě to nežere a můj mozek má určité hranice chápání, tak mě nechali jít si vlastní cestou. Zkoušela jsem různé obory a skákala z jednoho jobu do druhého, jak blecha co hledá psa s faaakt hustou srstí. Říkám si, to je v pytli. Trajdám, koruny sem, koruny tam. Ale naplnění a nadšení z práce žádné, a to mě ty prachy za to nestály. Radši dietka a mít radost z práce než mít na jídlo a pak se ze stresu z práce přežrat a následně se nechat hospitalizovat. Tak sedím, přemýšlím, co dalšího jestě umím a bavilo by mě to. No, a pak já dylina si vzpomenu, že se ráda čančám. I kdybych měla vynést odpadky, tak si musím aspoň přepudrovat fasádu (ksicht). A že ráda pudruju i jiné fasády. :))) Tak jsem si řekla, že zkusím pudrovat za peníze. Tedy že se stanu vizážistkou na fulltime. Prvně jsem to dělala jako koníček, zdarma, nabrala zkušenosti, kontakty, pracovala v Sephoře, kde jsem stála jak tvrdé Y s uniformou, co na mně vypadala, jak z bistra Panda. A nabízela zákaznicím voňavky a  neustále jsem měla rýmu kvůli klimatizaci a převonění se parfémy. Takže ne ne ne. Ale zkušenost dobrá. No a plesk uběhly přibližně 3 roky a pořád mě to zkrášlování baví.

Narodila se nám Melisa a pořád mě to baví. Baví mě dělat ženy krásnějšími, baví mě vyzdvihovat jejich opravdovou krásu. Baví mě vidět šťastné tváře, protože pak jsem šťastná i já.