Thang Do

V devítce, kdy většina kluků a holek trávila čas venku a objevovala reálný svět, jsem já seděl doma u obrazovky a fascinoval se světem digitálním. Doteď mám v živé paměti okamžik, kdy mi kamarád po hodinách paření Need for Speed poprvé ukázal Photoshop. Byl jsem úplně ohromený, jak moc se s tímto programem dá manipulovat s obrázky. Netrvalo dlouho a místo přidávání plynu svému vytuněnému Golfu jsem začal přidávat nové vrstvy s mráčky k létajícímu hradu na fotkách. Současně nás ve třídě na informatice učili, jak se tvoří webové stránky, a to propojení mezi těmito dvěma zájmy bylo naprosto přirozené. Můj první web o hře World of Warcraft byl na světě a bylo jasné, že jsem našel svou cestu.

Dalším velkým milníkem v mém životě byl nástup na průmyslovku se zaměřením na IT. Více hodin u obrazovky znamenalo pro mě více radosti a spokojenosti. S každým novým projektem jsem získával větší zkušenosti, což mě ještě více motivovalo. Začal jsem tvořit další a další webové stránky, některé z nich dokonce začaly být komerčně úspěšné, a za některé jsem dostal zaplaceno. V tomto období jsem také začal pravidelně navštěvovat internetová fóra, kde se diskutovalo o web designu. Byla to pro mě velká škola, kde jsem se naučil rozlišovat mezi kvalitním a špatným designem, a začal jsem se zajímat o aktuální trendy v oboru.

Na vysoké škole, opět s zaměřením na IT, jsem pokračoval ve své vášni pro digitální svět. Photoshop se stal mojí pravou rukou, nedokážu bez něj už fungovat. V třetím ročníku jsem si našel brigádu jako webový kóder. Bylo to zajímavé a trochu pobavující, když jsem při práci narazil na stejný problém při kódování webové stránky, který jsem měl už na základce. Tehdy mi to všechno pomalu začalo docházet. Po těch letech trávených u počítače, kdy jsem se věnoval hraní s obrázky Avril Lavigne a vytváření stránek o mých koníčcích, jsem vlastně krůček po krůčku piloval um, který se nakonec stal mojí profesí. Dnes jsem frontend vývojář a jsem za všechny ty kroky, které mě k tomu dovedly, neskonale vděčný. Cesta, která začala na základce u paření her, vedla až sem, a já si nemohu přát nic víc než pokračovat v této profesi, která mě opravdu naplňuje.