Ngoc Vu

Do České republiky jsem přiletěla ve dvou a půl letech a už jako malá jsem často doprovázela rodiče na úřady, do banky nebo k lékařům, kde jsem jim dělala tlumočnici. Myslím, že tohle mnoho mých vrstevníků z generace 9x dobře zná. Být mostem mezi dvěma světy ve mně budilo zvláštní směs hrdosti a zodpovědnosti. Už tehdy mě poprvé napadlo, že bych jednou mohla pomáhat lidem a věnovat se tomu i profesně.

Jak jsem rostla, sny se mnohokrát změnily a když přišlo rozhodování o budoucnosti, přestala jsem vědět, co doopravdy chci. Nakonec jsem vystudovala bakalářský obor Management cestovního ruchu. Připadal mi zajímavý, zejména kvůli mé vášni pro cestování a objevování, ale osud tomu tak nejspíš chtěl a v tomto oboru jsem nakonec nezakotvila. Po škole jsem si našla práci jako office manažerka v jedné firmě zabývající se architekturou. Nevydržela jsem tam však dlouho, cítila jsem, že to není to, co mě naplňuje. Pak přišla příležitost stát se branch managerem v malé překladatelské a tlumočnické agentuře v Praze. Ani to ale nebyla konečná zastávka. Po nějaké době jsem se rozhodla vyzkoušet nové výzvy a prošla jsem si několik různých pracovních pozic v různých oborech. Každá změna mi přinesla nové dovednosti a cenné zkušenosti.

Nakonec jsem zakotvila v pojišťovně na právním oddělení. Přestože jsem k právu nikdy neměla zvláštní vztah a vnímala ho jako suchý obor plný paragrafů a odstavců, práce mě bavila. Připadala jsem si, že jsem se posunula na „vyšší level“ díky každodenní spolupráci s právníky, veřejnými činiteli a státními orgány. Problém byl v tom, že jako člověk bez právního vzdělání jsem narazila na hranici, za kterou jsem už nemohla profesně růst. A já se ráda posouvám dál.

Začala jsem proto hledat nové možnosti, které mi nabídnou prostor pro celoživotní rozvoj. Po zralé úvaze jsem se rozhodla zaměřit na oblast IT, konkrétně na kurz software testera. Tento obor mě oslovil svou dynamikou a obrovským potenciálem v dnešní digitální době. Každá změna v mém životě mě něčemu naučila. I když byly někdy nejisté a náročné, vždy otevíraly nové dveře a přinášely příležitosti, díky kterým jsem se mohla posouvat dál. Tento přístup mi dává radost a motivaci přijímat další výzvy v životě. Ráda bych tenhle optimismus přenesla i na ostatní – nebát se změn a nevnímat je jako překážku, protože i ty mohou být bránou k lepším zítřkům.