Viet Tran

Proč jsem se stal novinářem? Dlouhá story.

Jako malé Vietnamče z Hané jsem chtěl být úplně něčím jiným. Trenérem Pokémonů, paleontologem nebo aspoň dobrým ovocem do Jogobelly. Kupodivu mi novinářskou dráhu obloukem předurčily herní konzole. Ty se žlutými pirátskými kazetami, které se prodávaly na tržnicích. Miloval jsem hry. Kdykoliv jsem mohl, pařil jsem. A když jsem zrovna měl zákaz mačkat tlačítka ovladače a civět do obrazovky, četl jsem v knihovně herní časopis Score.

Právě ten mi vnukl myšlenku, že by mě bavilo psát o hrách. Právo ani medicína mě netankovaly. Část puberty jsem proto skládal písmenka vedle sebe. Spíše do šuplíku, ale i tak. V půlce gymplu už jsem drze posílal své amatérské recenze do čtenářských rubrik a otravoval redaktory tak moc, až mě přesměrovali na herní web Battleforce.cz. Věci nabraly rychlý spád – po pár měsících anarchie jsem najednou stál v čele webu já. Byť poněkud omylem.

Pak už to šlo „hladce“. Po maturitě (a dvojitém skončení pod čarou v přijímačkách) jsem odešel do Prahy studovat žurnalistiku. Během bakaláře jsem se zaučoval na zpravodajství v redakci Echo24, část magistra strávil na mezinárodní univerzitě v Japonsku (a nedopatřením pomohl zrušit výstavbu jedné skládky, ale to je jiný příběh) a po návratu do Česka jsem úspěšně dokončil vysokoškolský život jako novopečený fulltime novinář. A dnes? Již pár let pod hlavičkou CNN Prima NEWS informuju o domácí politice, píšu příběhy z Ukrajiny i analýzy z Asie, fotím reportáže a starám se o herní pořad Enter. V neposlední řadě také přispívám do Score, které celou mou kariéru pisálka odstartovalo.

To vše je tvrdá práce. Ne vždy vděčná, mnohdy psychicky i časově náročná. Ale díky ní jsem mohl vidět a zažít věci, které jsou většině lidí zapovězeny. Byl jsem u korunovace japonského císaře Naruhita. Pokládal jsem otázky mámě Elona Muska i autorovi mé oblíbené hry Heroes of Might and Magic 3. Fotil jsem inauguraci prezidenta Pavla. A teď můžu konečně psát o Banánech i vietnamské komunitě, k níž si zpětně hledám cestu. Se zpožděním, ale přece. Na rodáka z Kroměříže snad dobrý.

(Sorry za záchvat grafomanství, ale pokyn byl rozepsat se co nejvíce.)