Lien

Vždycky jsem si přála, že jednou stvořím věci, na které se budou moci lidi koukat a které mohou hodnotit. Nikdy by mě nenapadlo, ani v posledním ročníku střední školy, že svoji budoucnost nasměřuji architektonickým a stavebním směrem. Pamatuji si, když mě rodiče neustále kárali v dětství, že jsem k ničemu, že musím studovat, za lepší budoucností. Učili mě, jak složité je pracovat venku ve stáncích , když je venku -15°C nebo vstávat ve 3 hodiny ráno na bleší trhy.  Spousta věcí mi zakazovali a přáli si mě vidět v lékařské nebo ekonomické sféře. Samozřejmě, že minulost nás formuje, spousta zkušeností i životních událostí mě vedla k tomu, že jsem nikdy své rodiče neposlechla a šla si za tím, co si mé srdce přálo nejvíce – tvořit a být kreativní. 

Po úspěšném přijetí na Fakultu stavební na ČVUT v Praze, obor Architektura a stavitelství,  nebylo ihned vše vyhráno. Každý víme, že studium není brnkačka. Zvláště když se věnujete oboru, o kterém jste  se do této chvíle nezajímali. Jedna věc bylo teoretické učivo, které se dalo naučit. Druhá věc byla kreativní část – architektonický ateliér, kde se muselo navrhovat – vše muselo mít svoji myšlenku, kreativitu, argument i soulad s technickou realizovatelností. Přísnější profesoři vám dokázali před očima shodit celý váš návrh, nad kterým jste strávili celý týden. 

Když od třetího ročníku začalo spousta studentů odcházet nebo byli vyhozeni ze školy, chtěla jsem se školy také vzdát. Tato časově i psychicky náročná škola mi odebrala spoustu věcí z mého života. Neudělala jsem. Protože jediný důvod, proč jsem šla na tuto školu bylo, že jsem chtěla všem i svým rodičům dokázat být vystudovanou architektkou, profesí, která doteď nebyla běžná mezi naší generací. 

Jsem nyní 2 roky po škole a nelituji ani jediné minutky, které jsem se natrápila při studiu. Začít jako mladý architekt nebo projektant je složitý, není vždy vše růžové jak se zdá. Ani zakázky se vám nehrnou. Vše to chce jen čas a píli. Jediné, na co nesmíte zapomenout, je odvést svoji práci kvalitně a udělat si tím dobré reference. A hlavně si musíte uvědomit, že to děláte, protože vás to baví. Když vás něco nebaví, odráží se to na vaší odvedené práci. 

Dnes pracuji pro různé firmy a zabývám se od designu interiéru až po návrh a projekci rodinných domků. Mám pár realizovaných projektů za sebou, a občas, když se kolem nich projdu a prohlížím si je, jsem na sebe pyšná. Mým cílem do konce své profesní kariéry je vytvořit takovou veřejnou stavbu, která po mně zůstane známá.