Michal Nguyen Ba Tiep

Těší mě, že zrovna čteš můj shrnutý příběh. Moc toho není, ale snad ti to pomůže se rozhodnout co dál v životě.

Na základní škole jsem se rozhodl stát se kuchařem, skrz to, jak mě ohromila vietnamská kuchyň, když jsem se vrátil do své rodné vesnice. Je ti snad jasný, jak to vzali mí rodiče, že? Vždy ze mě chtěli doktora nebo právníka či tlumočníka, hodně je to zklamalo… Mnohokrát se mi to snažili vymluvit, říkali, jak je to špinavá a podřadná práce, omlacovali mi to furt o hlavu až do deváté třídy, kdy jsem se měl rozhodnout kam dál. První přihlášku jsem dal na Střední školu zaměřující se na gastronomii, po té, co jsem už odeslal přihlášku jsem se dozvěděl, jak je ta škola špatná. Co myslíš? Prostě ohromné neštěstí pro mě. Naštěstí se jednoho dne u nás na základce ukázal policista, který mi nabídl studium na policejní škole, trochu mi to vrtalo hlavou, dlouho, fakt dlouho jsem váhal. Mělo to klady (internát s kuchyní, konečně nebýt s rodiči) i velký mínus a tím je učení práva. Rodina mě nechtěla pustit. No co mi zbývalo? Prostě jim nakecat, že se budu učit právo a budu tím pokračovat v budoucnu. Tím ti nechci říct, abys lhal/a rodině. Ale špetka lži nikdy nikoho snad nezabije. Překvapení bylo, jak skvěle reagovala moje tř. učitelka když zjistila, co chci dělat. Měl/a jsi to vidět. Ani jediného dne na té škole nelituji, mohl jsem vařit každý den a nejen pro sebe, ale i pro bandu nenažraných studentů. Prostě ráj, bylo to jako mít budovu pokusných myší, co si budeme vyprávět, občas jsem se bál, zda dotyčná osoba nebude mít otravu jídlem.

Po dokončení střední jsem rodině upřímně řekl, co chci dělat. Hádej co oni na to. Přesně!! Nesouhlasili. A víš co? Já si i tak za tím šel. Od té doby jsem už vystřídal mnoho kuchyní. Sbírání zkušeností je důležitý a já jsem pyšný na to, že mě moje povolání nutí se čím dál tím více učit. Biologie, chemie, fyzika a různý jazyky to vše můžeš kombinovat. Kuchyně je otevřena tvé fantazii. Je to stejné jako malovat či dirigovat, záleží na tom jaké, barvy použiješ nebo jaký orchestr budeš mít.

Už budu končit, děkuji ti, že sis přečetl/a můj příběh, ale nech mě ti ještě něco říci. Jdi za svým snem. Nenech se nikým odradit. Ty budeš žít svůj život, a né někdo jiný. Nebuď loutkou, ale sám sebou. Jednou za čas se neboj na někoho se spolehnout, neznamená to, že jsi nesamostatná osoba, ale že nejsi sám. Snaž se ale při tom někomu neublížit. Tvoji rodiče tě milují a vždy milovat budou, tak jim to nezazlívej prosím. 

S pozdravem „kuchař”